"Víla" na ranní pláži?
Paprsky slunce ranního slunce pohladily mořské vlny a aniž si kdokoli mohl všimnout odkud se vzala, seděla na ohřívající se skále a dívala se do moře. Snad to byla mořská víla. Její vlasy byly jako vlny na divokém moři... Její oči byly jak temné hlubiny moře, do kterého nořila svůj pohled... Pokud to byla víla, tak se vydala hledat štěstí. Nebo lásku, objetí? Oblečená do šatů z černé bouře, vystoupala z hlubin na teplý písek. Byla krásná, svůdná, jemná jako mořský vánek. Schoulená u ostrých skal čekala na někoho, na něco, co neuměla pojmenovat.. Nechybí moc a může být tvá nebo má... Snad to ale byla jen studentka, která vyšla za ranním dobrodružstvím. Nebo opravdová víla? Ale byla li to víla, byla netrpělivá, stydlivá a odhalena z mořského světa. Nepočkala, než se přiblížíš na dotyk. Ponořila se do poklidného moře a odplavala pryč. A nám po ní zbyla jen vzpomínka...
time: 1:56
from Joshua Paull, model: Audra Miller
RichText.
text: Lucka
pro návrat k aktuální povídce použijte šipku zpět v prohlížeči