Infocentrum u Staré hospody Doubice

Falkenštejn

Jetřichovice

 

 

Hrad Falkenštejn stával severovýchodně od Jetřichovic, přímo nad obcí, kde míval i svůj hospodářský dvůr. Je pravděpodobné, že byl založen na přelomu 13. a 14. století v době rušné kolonizační činnosti Michaloviců v této oblasti, prováděné z hradu Ostrého u Benešova nad Ploučnicí. Vedle funkce správní plnil Falkenštejn jistě i úkoly strážní neboť stál nedaleko obchodní cesty do Míšně a Lužice, která se tu stáčela k východu. Pískovcový suk, na němž byl hrad zřízen, je posledním větším zbytkem širokého pásma Havraních kamenů (na sever odtud). Proti úzkému útesu Šaunštejna je mnohem kompaktnější, a také on je rozdělen rozsedlinou na dvě nestejné části, z nichž severní byla připravena k obraně a osídlena.

Falkenštejn, který byl vždy součástí kamenického panství, se uvádí poprvé v českokamenické městské knize až v roce 1395. Tehdy tu byl za Jana III. z Michalovic hejtmanem Nice Hockacker (dříve jmenován též fojtem kamenickým a purkrabím na Ostrém /=Šarfenštejnu/). Znovu je tu uváděn Nice Hockacker roku 1396 a 1401.V roce 1406 koupil celé kamenické panství Hynek Berka z Dubé (ten vyměnil rod Hokakerů za Zikmunda ze Slibovic na Fredevaldu, což je hrad východně od České Kamenice), po němž je i s Falkenštejnem zdědil (asi roku 1417) jeho syn Jan Berka z Dubé, který měl i Tolštejn a Frýdvald, od roku 1426 je držel jeho bratr Jindřich Berka. Za nich se objevuje Falkenštejn častěji v písemných pramenech v souvislosti s husitskými válkami. Z písemností (účty městských knih) lužických měst, která tvořila spolek Šestiměstí (města Zhořelec, Žitava, Budyšín, Lobau, Kamenec, Lubaň), se dovídáme (minimálně pětkrát), že z Falkenštejna byly do Lužice podávány zprávy o pohybech husitských vojsk, která několikrát ohrozila zdejší oblast. Již 2.května 1423 varoval Jan z Michalovic Viléma z Ronova v České Lípě před blížícím se husitským vojskem a žádal ho, aby zprávu poslal na Falkenštejn, protože husité chtějí napadnout Kamenici. Ta o dva dny později opravdu padla do rukou husitů, ale Falkenštejna se tato událost zřejmě nedotkla, neboť není zpráv o jeho dobývání. Blízkost bohaté Lužice a jejích měst byla vhodným podnětem k loupežným výpravám některých severočeských feudálů. Na podzim 1427 vpadl Jindřich Berka až k Žitavě a uloupil tam značný počet krav a ovcí. Při návratu na Falkenštejn však před dotírajícími Žitavskými o část lupu přišel. V roce 1428 prodal (či zastavil, či ztratil sňatkem) Jindřich Berka kamenické panství s Falkenštejnem Zikmundu z Vartemberka na Děčíně. I za něho pokračovaly nájezdy do Lužice, zejména v letech 1429 a 1430, kdy se jich účastnil falkenštejnský hejtman Mikeš (Mikuláš) Blekta z Outěchovic spolu s hejtmanem na Frýdvaldě Mikešem Pancířem ze Smojna sedícím tehdy ještě na Fredevaldě. Nevydržela tedy radost vyjádřená poznámkou ve Zhořeleckých účtech z roku 1423, že se Falkenštejn udržel "ke štěstí křesťanství".Hrad hrál nemalou roli ve sporu Vartenberků s Lužicí: roku 1444 hlídali u Všemil Šestiměstští tamější posádku, když Pražané s landfrídem litoměřickým dobývali Děčína. Falkenštejn sám zůstal asi ušetřen stečení, navzdory pověsti o bílém jelenu. V ní se vypráví, že při obléhání zbyl z posádky jen velitel a jediný zbrojnoš, který se však tajně dohodl s nepřáteli, že hrad vydá. Volal pána k severnímu oknu, že prý pod Havraními kameny vidí bílého jelena, a když se pán vyklonil z okna, svrhl ho do hloubky. Pak pobral majetek, vpustil nepřítele a odstěhoval se do ciziny. Za Vartemberků přestal být Falkenštejn sídlem vrchnosti. Posádka tu v tehdejších válečných časech sice ještě zůstala, ale po jejich skončení byl opuštěn a zpustl. Připomíná se ještě v roce 1457, v seznamu majetku Jana Berky z Dubé (+ 1426), tehdy o něj byly vedeny spory mezi jeho dědici a nástupci, ale ani poslední písemná zmínka v roce 1460 neříká nic o tom, v jakém byl stavu. Kdy byl ponechán svému osudu, nevíme, ale letopočet 1593 v hlavní komnatě ukazuje, že tehdy byl už delší dobu pustý. Návštěvníci tu zanechali i řadu jiných letopočtů, neboť zbytky se těšily stálé pozornosti. Na počátku 19.století chodila se prý sem bavit jetřichovická mládež v neděli odpoledne, jak zaznamenal Heber, jenž zapsal zase jiné pověsti o hradě tohoto slavného jména, např. o rytíři a jeho plačící milence.

Výstup na hrad je možný průrvou od západu. Poblíže ní, vpravo, je snad otřelý erbovní znak či maskot - sokol s křížkem. Falkenštejn byl typickým skalním hradem, z něhož se do dnešní doby zachovaly jen prostory vytesané ve skále. Byl chráněn strmými svahy hradního vrchu a vstup do hradu byl ztížen uzávěrami mezi skalisky, po nichž se zachovaly ještě zářezy ve skalách. Ústřední místností byla síň (6 x 12 m) kdysi zastropená a dnes otevřená, s okenním výklenkem na severní straně proti Havraním kamenům. Hned vedle této síně je kaple se zaobleným kněžištěm a kamenným oltářem, orientovaná směrem k východu. Na vrcholu skaliska jsou ve skále stopy po dřívějších dřevěných budovách, z nichž se však již nic nedochovalo. Nad zmíněnou síní stával zřejmě hradní palác, poněkud stranou bašta a další stavení. Hrad neměl vlastní studnu, potřebná voda se zachycovala v cisterně, která je, zčásti zasypaná, také ještě patrná. Můžeme soudit, že hrad byl značně výstavný, neboť nalézáme mnoho otvorů pro trámy. Ke hradu patřilo i rozsáhlé předpolí na východní straně. Cesta, vinoucí se do hradu z mezery mezi areálem hradu a Mariánskou skálou, procházela jakousi bránou ze strmých balvanů. Severovýchodně od hradu je bývalý sklep, v němž se kdysi hledaly poklady.

 

V roce 1852 dala Vilemína Kinská upravit přístup ke hradu a celý prostor pro turistiku. Přitom bylo nalezeno mnoho šípů, ostruh, hliněných střepů, mincí, cihel a tašek, v cisterně kopí s ratištěm. Tehdy byla studna vyčištěna do hloubky 25 m. Objekt je dnes veřejnosti nepřístupný z bezpečnostních důvodů.

 

 

Publikace "České Švýcarsko očima archeologa", kterou vydalo Okresní muzeum v Děčíně se mimo jiné zmiňuje o Falkenštejnu: "...Kam se poděly nálezy keramiky, železných předmětů a mincí nevíme. Je to škoda i přes to, že drobné zjišťovací sondy, položené při okraji svrchní plošiny, přinesly dostatek materiálů, abychom si mohli výpověď písemných pramenů ověřit... Archeologické nálezy však mají jednu zvláštnost. Zatímco na všech ostatních lokalitách, včetně mladšího Šaunštejnu, se setkáváme s běžnou keramickou produkcí severních Čech, s červeně malovanoukeramikou, tady se objevuje, sice v malém množství, ale přec jen keramika jiná..." Na jiném místě se o Falkenštejnu dočteme, že "... těžištěm celé obrany hradu byl obvod svrchní plošiny. Pokus dobyvatelů ztroskotal na výšce skalního masivu, který nebylo možno ztéci běžnými způsoby... Skalní masív nešlo ani podkopat a tím narušit... Plot a dřevěná hradba kryla obránce na vrcholu pouze před šípy... Podsebití mělo chránit především choulostivější místa, vchod a spáru ke studni... V případě, že by nepřítel prolomil branku vchodu... stačilo odstranit část podlahy kryjící přístupovou spáru... a zasypat vetřelce vším co bylo po ruce."

 

Zdroj:http://jetrichovicko.euweb.cz/skalnihrady.htm

 

 

Zdroj foto:

http://foto.mapy.cz/121340-Falkenstejn