Jakodoma startuje! V únoru Zlín, Uherský Brod i jižní čechy.

9. 2.
Minut čtení: 3

Kapele Jakodoma tento týden začíná sezóna a vyrážíme na Moravu, kde budeme hrát dospělým v Uherském Brodě, Zlíně i dětem ve stacionáři ve vile pana Hanzelky. A za pár dní jedeme do hospody U Majdy.

Zeptali jsme se zakladatele a frontmena kapely Dušana, který si říká Dušan Jakodoma.

1. Je v dnešní době těžké psát veselé písničky, nebo je to obrana proti blbé náladě?

„Psát smutné písně je strašně pohodlné – stačí, když ti ujede tramvaj nebo dojde kafe, a už máš blues. Ale psát veselý folk, to je v podstatě adrenalinový sport. Pro mě je to takový soukromý filtr na svět; když se děje nesmysl, radši o tom napíšu písničku s dobrou náladou, než abych doma okusoval kaktusy. Je to moje forma terapie, která je naštěstí legální a nezpůsobuje kocovinu.“

2. V čem je největší rozdíl mezi sólem a hraním s kapelou JAKODOMA?

„Když hraju sám, jsem pánem svého chaosu a můžu se vymluvit jen na kytaru. Ale s klukama z JAKODOMA je to jiná jízda. Honza na kytaru, Miloš na cajon a Martin na basu – to je taková moje ochranka proti nudě. Rozdíl je hlavně v tom, že když udělám chybu sám, je to 'umělecký záměr'. Když ji udělám v kapele, kluci se na mě podívají tak, že bych se nejradši schoval do pouzdra od violoncella.“

3. Máš zážitek z Petrovy Cihelny, kdy písnička někomu opravdu změnila den?

„V Petrově Cihelně se dějí zázraky každou chvíli. Nejsilnější je, když vidíš člověka s handicapem, který se díky rytmu úplně rozzáří a zapomene na všechna omezení. Hudba je v tomhle lepší než Wi-Fi – připojí se úplně ke každému a signál nepadá. Jednou mi jeden pán po koncertě řekl, že ho po mé písničce přestaly bolet i daně. To je pro mě největší vyznamenání.“

4. Jak propojuješ folkové písničkářství a moderní technologie v Elpidě?

„Vypadá to jako sci-fi, co? Dopoledne vysvětluju babičce v Elpidě, že cloud není mrak na obloze, a odpoledne ladím kytaru. Ale ono je to stejné – v obojím jde o komunikaci. AI je pro mě v podstatě takový virtuální asistent, který sice neumí zahrát F-dur čistě, ale pomůže mi zorganizovat život, abych měl víc času na lidi. S nadsázkou říkám, že učím seniory ovládat svět dřív, než svět začne ovládat nás.“

5. Co tě motivuje starat se o kolegy v Nadaci Život umělce?

„Především fakt, že umělci jsou často jako velké děti – geniální na pódiu, ale občas ztracení v papírech. V nadaci se snažíme, aby ti, co nám celý život dávali radost, měli důstojné zázemí. Je to takový splátkový kalendář za všechnu tu kulturu, kterou jsme od nich dostali. Navíc tam hlídám, aby se nezapomnělo na to, že i muzikant musí občas jíst, nejen tleskat.“

6. Jaká je nejčastější chyba, kterou lidi dělají při točení videa na mobil?

„Lidé se často snaží vypadat jako v televizi, jsou ztuhlí a mluví jako robot. Moje rada zní: ‚Dýchejte a nebuďte křečovití, ten telefon vás nekousne.‘ Největší chyba je ale točit na výšku něco, co má být na šířku, nebo si umazat čočku foťáku mastným prstem od chlebíčku. To pak vypadá, že točíte v mlze na blatech, i když jste v prosluněné kanceláři.“

7. Nedávno ses přestěhoval na Sázavu, pár metrů od legendárního Posázavského Pacifiku. Jak tě tohle prostředí ovlivňuje?

Odpověď:

„Člověče, je to splněný sen každého kluka, co kdy držel v ruce kytaru. Bydlet u téhle trati znamená, že mi pod okny projíždí romantika v pravidelných intervalech – podle jízdního řádu Českých drah, takže občas s mírným zpožděním. Ale vážně, ta řeka a skály kolem, to je čistá inspirace. Je to tam zkrátka JAKODOMA, jen s lepším výhledem a občasným pískáním lokomotivy do refrénu.“