top of page

Melodie zářijových tónů: Příběhy hudebních perel a kulturních okamžiků v srdci Čech

O prvním záříjovém víkendu se v pátek 1. září konal již 48. ročník festivalu Příbramský huntík Zdeňka Hejkrlíka. Možná se divíte, jak je možné tak vysoké číslo. Je to protože ze začátku se tento festival konal dvakrát ročně, v únoru a v září. Teď se koná sice jen jednou ročně, ale zato dva dny. Již počtvrté se páteční program konal v kostele Mistra Jakoubka na Březových horách. Jako první vystoupila Jana Hejkrlíková, která tenhle festival založila se svým mužem Zdeňkem a po jeho smrti se tenhle festival jmenuje Příbramský huntík Zdeňka Hejkrlíka. S organizováním jí teď pomáhá jejich dcera Janina. Festival zahájila písničkou, kterou pro ně složil jejich kytarista Jerry. Je to písnička o jejich sboru a o tom, jak je baví zpívání a o jejich radosti z hudby. Je to písnička kterou vždycky zahajují. Sbor Bacha Baby zpíval písničky s obrovským nasazením, od srdce, ostatně tak jako vždycky. Během vystoupení zazpívali písničku, která se mi moc líbí, původně od Luboše Hrdličky, což byl spolu se Zdeňkem Hejkrlíkem i zakladatel skupiny Nezmaři. Z pátečního programu bych ještě uvedl, že se mi líbilo vystoupení Jardy Hnízdila, který tentokrát vystoupil jako písničkář, kterého známe jako frontmana kapely Spolektiv. Tento vynikající muzikant se stále objevuje jak na Sedlčanských pódiích, tak i na Příbramských. Je to obdivuhodný hráč a ve svých domovských Českých Budějovicích pořádá se svou kapelou Spolektiv večery, na které jsem se ještě nedostal, ale určitě tam bude moc skvělá nálada. Je skromný a je vidět, že má srdce na správném místě a že má rád hudbu. V pátečním programu Příbramského huntíku se objevila stálice huntíku, příbramská kapela Bylo nás šest, kterou vede spoluautorka mojí knížky a moje kamarádka Irena Kulovaná. Ty hráli moc pěkně, hezké melodie, jak sami říkají v podbrdském duchu. Zahráli jak starší, tak i nové písně, jen pro příště bych přeci jenom zvolil více ozvučení, aby bylo lépe slyšet. To platí jen pro účinkující, kteří byli v pátek. Jako předposlední účinkující se v pátečním programu objevila úplně poprvé na huntíku, mně však známá, z jiných festivalů, vokální kapela X-tet z Jindřichova Hradce. Tahle kapela se mi moc líbila, například jejich píseň Civilisace, kterou původně zpívali Voskovec s Werichem. Ačkoliv znám kapelu X-tet, jako vokální kapelu, tak mě překvapilo, že se v kostele Mistra Jakoubka objevila i s hudebními nástroji. Poslední kapela byla velká radost, na pódiu se po dvou letech sešli Rosťa Anton, Jirka Vidimský a Jana Hejkrlíková. Byla to opravdu velká muzikantská radost a jsem rád, že jsme u této mimořádné události mohl být. Na pár písní se k nim přidal neplánovaně i Jarda Hnízdil. Zpívali se, tak jak jsme u tohoto tria byli zvyklí, písně od Heleny Maršálkové a Jitky Vrbové. Jsem rád, že jsem u toho mohl být, byla to nádhera a já doufám, že v tomto složení budou i pokračovat.



14. září 2023 jsem navštívil kulturní dům Josefa Suka v Sedlčanech, kde vystupoval moderátor Honza Dědek se svojí talkshow Sedm pádů. Nebyly u toho televizní kamery, tak to bylo jenom pro Sedlčanské publikum. Bylo to velice humorné, hosty byli oproti televiznímu pořadu pouze dva, ale to vůbec nevadilo. Do Sedlčan přijeli, herečka Lucie Benešová, která je známá třeba ze seriálu Gympl s ručením omezným a herec Martin Dejdar. Představení bylo velice humorné. Lucie Benešová vyprávěla o tom, jak se seznámila s dalším populárním hercem, jejím manželem, Tomášem Matonohou. Vyprávěla, jak se oni dva seznámili, jak měl připravený pěkný program, včetně hereckého a pěveckého vystoupení jenom pro ni. Martin Dejdar vyprávěl o novém dětském, kresleném seriálu, který se jmenuje Hovňousovi a pak také vyprávěl o jeho studiu na herecké škole a příhody z natáčení filmu Slunce, seno, erotika. Bylo to velice vtipné a plné humoru. V říjnu se těším na koncert Lenky Filipové a také písničkáře Petr Bendeho a Bohouše Josefa.

V sobotu 9. září jsem navštívil třicátý ročník Trampské Pikovice. Od jedenácti hodin až do deseti do večera vystupovali ty nejlepší kapely v žánru folk a country. Jako první interpretka vystupovala Marie Tilšarová se svojí kapelou. Její vystoupení mě moc bavilo, má chytlavé písničky na pomezí žánrů. Její písnička Pusť to po vodě, právě soutěží v hitparádě Českého Rozhlasu - Česká dvanáctka. Získala si svým vystoupením i početné diváky. Kapela Choroši představila na festivalu svoje nové CD, které se mi moc líbí a které mi věnovali. I Choroši mají dobře zapamatovatelné texty. CD se jmenuje Poslední vlak a je na něm 18 písní a moc se mi líbí. Kapela Hřích hraje svůj autorský repertoár a vydala v tomto roce také nové album. Líbí se mi hlas zpěvačky Lenky Vlasákové. Hráli svoje věci, ale na závěr zahráli písničku Vlakem na Kolín, kterou jinak zpívá Zdeněk Břešťál z kapely Neřež. Zmíním, že ona bydlí v Kolíně, takže si dělala srandu z ostatních členů kapely, že jsou taky z Kolína. Jako další byla kapela Paběrky Marko Čermáka, kteří zahráli takzvaný Trampgrass. Marko Čermák, který vede tuhle kapelu je asi první hráč na pětistrunné banjo, který byl oceněný až v Americe. Jsem rád, že jim to takhle skvěle hraje a zpívá. Zazněly jak méně známé písničky tak ty největší hity Paběrek. Marko Čermák, protože je také malíř, také nakreslil logo právě pro festival v Trampských Pikovicích a jemu tenhle festival byl věnovaný. Nerad bych také zapomněl na Honzu Kiďáka Tomáško, který mě zaujal svými písničkami, jednak humornými, jednak písněmi o přátelství. Jeho tvorba se mi moc líbí. Už jsem ho slyšel vícekrát a vždycky mě jeho tvorba zaujala. Zazněla samozřejmě i jeho nejslavnější písnička Toulavej, kterou si s ním zpívala celá louka, zaplněná lidmi. Pacifik, to je vzpomínková kapela na tvorbu Tonyho Linharta. Budu se opakovat, ale jejich vystoupení bylo skvělé a lidé si také zpívali jejich texty. Jitka Vrbová, která se měla zúčastnit tohoto festivalu také, se omluvila, ze zdravotních důvodů. Organizátoři se jí snažili dovolat a nakonec se jim to povedlo. Diváci byli v napětí, jestli se to podaří nebo ne. Pak přišlo na řadu velké překvapení, legendární písničky Honzy Nedvěda, které přišel zazpívat sám autor za pomoci nové kapely a svých synů a to čekal málokdo. Honza Nedvěd starší byl potěšen, že s ním zpívali snad všichni, kdo byli na Trampských Pikovicích přítomni. Zazněly písně jako Kohout, Kytka a další písně, které se zapsaly zlatým písmem do historie. Užil jsem si i vystoupení kapely Hop Trop, kterou mám také hodně rád. Zazněly mé oblíbené písně jako Jonatán a Amazonka a jejich asi nejslavnější píseň Jen tři kříže. Tenhle festival jsem si fakt užil a přeji organizátorům, aby se jim dařil dál. A pokud jim něco přeji, tak ještě dalších 30 let. Během festivalu se konaly ještě různé doprovodné soutěže, mě nejvíc zaujala soutěž, kdo nejlepší zahraje píseň Září, která původně pochází od Mikiho Ryvoly, v ten moment, jsem trochu zalitoval, že tam u toho Miki Ryvola nemohl být. Nemohl si tam tak sám rozhodnout, kdo zahrál jeho písničku nejlépe. Mluvím jistě za všechny návštěvníky, že to byla perfektní akce a těším se na další, kterou jsem si už napsal do diáře a Vám to doporučuju taky.



sobotu 15. září se na zahradě restaurace Židovna ve Vysokém Chlumci konal již třetí ročník festivalu Petrova Cihelna. Tentokrát bylo moc hezké počasí a troufám si říct, že všichni, kdo tam byli, si festival moc užili. Jako první vystoupila kapela Mrakoplaš, hráli hlavně písničky z alba Tichá radost, které je jejich nejnovější a které vydali ke svým 25ti letům. Ve zpěvu se střídali kytarista Martin Kalenda a další kytarista Pavel Lipták, kteří se před dvěma lety zúčastnili i projektu Minikoncertu a byli u mě doma, na takzvané hudební návštěvě. Jejich hudba byla autorská, na pomezí folku, rocku a blues. Jejich vystoupení se mi moc líbilo. Jako další vystupoval na festivalu talentovaný muzikant a pořadatel Večerů z Českých Budějovic, kapelník skupiny Spolektiv, Jarda Hnízdil. I on se zúčastnil minikoncertů Petrovy cihelny a já o něm píšu dost často. Má muzikantskou duši a je na něm vidět, že hraje s obrovským nasazením, ať už hraje sám nebo s kapelou Spolektiv. Vždy když ho potkám, dokáže mě zaujmout svými písněmi. Má veliký repertoár, dokáže se spontánně přidat i k jiným muzikantům, čemž jsem psal ve článku o Příbramském huntíku. Jako třetí vystoupil pražský nevidomý písničkář Martin Rous, který ještě u mě doma nebyl, ale to brzy napravíme. Obdivuju ho za to, jak skvěle dokáže hrát na kytaru a zpívat. Na jeho vystoupení jsem se moc těšil, protože jsem ho delší dobu neviděl, ale jak už jsem psal, byl skvělý. Líbily se mi od něj všechny písničky, ale nejvíce písnička Všechny milý holky. Určitě by si Martin zasloužil vystoupit na velké scéně v Jesenici u Prahy a já doufám, že se s ním budu vídat častěji a častěji. Také se zúčastnil festivalu Porta, kde získal i cenu. Jako Petrova Cihelna jsme si dali za úkol pozvat více nevidomých a vozíčkářů, protože vím, že nevidomí velice dobře vnímají hudbu. Jako další, který se zúčastnil hudebních návštěv Petrovy cihelny byl zpěvák Honza Bakeš. Zahrál mi písničku, která se jmenovala Panna Cotta, která se stala jeho hitem. Jeho vystoupení se mi líbilo a píšu to u každého, když je to pravda. Všichni kdo hráli na Cihelně, hráli s obrovským nasazením a já jim za to moc děkuju. Jako další vystupovala dobříšsko-českolipská kapela Naopak, která mě zaujala svým nasazením, těší mě, že mají stále nové písně a těší mě, že jsem byl jeden z prvních fanoušků, který jsem je mohl slyšet. Jejich písnička O víně se stane jejich dalším hitem. Doufám, že se bude líbit fanouškům kapely Naopak, stejně jako mně. Protože Naopak ji nezahráli mnohokrát, tak si udělali v restauraci Židovna takzvanou zkoušku. Další byl Oliver, který je studentem Sedlčanského gymnázia a skládá svoje moc vtipné písničky a určitě o něm ještě hodně uslyšíme. Vystupoval už na dětském festivalu Porta. Bavily mě moc jeho vtipné texty a ač jsem ho slyšel poprvé, hodně mě zaujal. Přivezl si svého kamaráda Honzu Procházku, který skládá taktéž svoje písně, ale trochu více melancholické a zadůmané, ale přeji mu, ať ho muzika stále baví a hlavně Oliverovi i Honzovi, přeji, ať jim vydrží přátelství, to je totiž to nejvíc co může být. Ještě předtím, než se skončilo, tak zahrál otec celého projektu, Dušan je tu Jakodoma, který mě také moc bavil a jemuž chci poděkovat, jakou práci musel odvést, aby se Cihelna mohla konat, stavěl pódium a také speciální poděkovaní patří mojí sestře Ivaně, Dušanovi Bitalovi a Nadaci Život umělce, mému synovci Jakubovi a jeho přítelkyni, taky mému bráchovi Jardovi a všem ostatním.

Sledujte stránky Petrovy cihelny, protože vám dám vědět, kde to bude příští rok. Zvláště bych chtěl poděkovat i majitelce restaurace Židovna, na jejíž zahradě se tahle vydařená akce mohla konat. Ještě bych zmínil paní, která přijela autobusem až z Milevska a bylo vidět, že si Petrovu cihelnu užívá. Zpívala si texty interpretů, tak jako já a přesně pro tyhle lidi se festival dělá, když si to umějí užít a ještě bych chtěl zvlášť poděkovat Leoně, která ji pak vzala domů po festivalu, když jí ujel autobus.


V sobotu 30. září jsem se zúčastnil koncertu, který se konal v podzemí lomu Mořina na Berounsku. Zdejší pracovníci Martin Šmíd a Iva Příhodová si pozvali tentokrát do lomu písničkářku Evu Blondnýnu Sukovou, ta zahrála jak písničky ze svého alba Nevolej mi do nebe, tak hlavně spoustu nových písní. O Evě Blondýně Sukové už jsem na těchto stránkách i několikrát psal. Její novější písně byly smutnější, než ty, které jsou na CDčku, ale i ony rozhodně stojí za poslech. Blondýna svoje vystoupení prokládala humornými básničkami, tak jak jsme my, její fanoušci, na jejích vystoupeních zvyklí. Nakonec si s ní zahrál i Norbi Kovács, který se právě podílel na tom jejím CDčku Nevolej mi do nebe. Zahrála i můj oblíbený Antiprotestsong nebo Volej. Přeji Evě Blondýně Sukové, ať se jí daří stále tak skvělé písničky i básničky.

Jako druhý bod programu na tomhle koncertě vystoupil již zmiňovaný kytarista Norbi Kovács společně s violončelistou Jaroslavem Olinem Nejezchlebou. Ti jsou známí jako spoluhráči Ivana Hlase. Tentokrát si vybrali vynikajícího houslistu Pavla Fishera a zpěvačku Janu Infeldovou, známou z již bohužel neexistujcí kapely skupiny Jananas. Jana umí, stejně jako Eva Blondýna Suková, přednést velice humorné texty a jde jí to perfektně. Nesmím zapomenout, že Jana s Olinem zde zazpívali píseň, která dřív vyšla na sólovém albu violončelisty Jaroslava Olina Nejezchleby, které se jmenovalo Nečekaná návštěva, kde to zpívá s Olinem zpěvačka Marta Kubišová. Tentokrát se však role mistryně ujala zpěvačka Jana Infeldová. Během koncertu se také zavzpomínalo na skladatele Petra Skoumala jak už to bývá, na každém místě, kde se Norbi Kovács a Olin Nejezchleba objeví. Přál bych si aby těmto muzikantům, co tak výborně hrajou, aby jim to tak hrálo i dál, aby skládali nové písničky a doporučuji ostatním lidem, který tohle spojení uvidí na plakátech, tedy houslista Pavel Fisher, violončelista Jaroslav Olin Nejezchleba, kytarista Norbi Kovács a zpěvačka Jana Infeldová, aby přišli na koncert, protože to určitě bude perfektní.

Ve čtvrtek 5. října jsem byl v kulturním domě Josefa Suka v Sedlčanech, na koncertě Lenky Filipové. Málokterá zpěvačka může mít koncertní program jen ze samých rádiových hitů, ale Lenka Filipová ano. Zazpívala písničku Zamilovaná, kus francouzsky a kus česky a pak během koncertu zazpívala i další velké hity, jako třeba Věnování. Poté zde zazpívala také ústřední písničku ze seriálu Kukačky, i tento hit připomněla divákům. I když s sebou neměla svojí dceru Lenny, ale zazpívala to se svými spoluhráči také moc pěkně. Dále zazněly písně jako Bacardi, kterou pro

Lenku Filipovou složila Gabriela Osvaldová. Lenka Filipová zde také zahrála několik písní z alba Oppidum, kde mohl předvést svojí virtuózní hru na harfu Sean Barry. V písničce Mosty si vzpomněla na zpěváka Karla Zicha, se kterým tuhle písničku zpívala v 80. letech. Tahle písnička je také rádiový hit a hodně se to hraje. Tenhle koncert byl pro mě velkým zážitkem, na konci ji diváci odměnili takzvaným Standing ovation, což znamená česky potleskem ve stoje.


Září 2023



3 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Petrova Cihelna 2024

Dnešní Postřehy bych rád věnoval blížícímu se festivalu Petrova Cihelna, který proběhne v sobotu 2. března. Pokud přispějete na Doniu, tak získáte třeba šálu, která se vám bude hodit třeba na blížícím

Comments


bottom of page