Dobrý den milí čtenáři,
Dnes Vám budu povídat o tom velkém dni, kdy se konečně, po dvou letech, konal festival, na který jsem Vás dlouho zval – Petrova cihelna.
Od rána jsem sledoval všechny přípravy, dalo to hodně práce, ale vše se povedlo. Jen v pondělí před festivalem nám zpěvačka Jana Bělíková kapely Meziměsto oznámila, že bohužel nebude moci vystoupit. Co naplat, nemoc si nevybírá, a tak přeji Janě brzké uzdravení.
Festival zahájila kapela Jakodoma společně se sborem Asi Hlasy. Zazpívali společně několik písní na úvod. Tohle hudební spojení se mi moc líbilo. A samozřejmě nemohla chybět ani nejslavnější píseň kapely Jakodoma Popelář.
Dalším vystupujícím byla kapela Medovina. Pro kapelu to bylo jedno z prvních vystoupení po znovuobnovení po pětadvaceti letech. A hlavní zpěvák Pepa Balcar zazpíval se svoji manželkou, kterou přezdívají Rejka. Vystoupení bylo skvělé a přeji kapele Medovina ještě hodně dobrého hraní.
Pak přišla na řadu moje oblíbená kapela (i když všechny vystupující kapely jsou moje oblíbené) Naopak.
Jde o kapelu, která mě jako první začala brát s sebou na koncerty a vlastně mi tak splnili sen. A pokud čtete postřehy pravidelně, jistě jste si všimli, že o nich píši často. Naopak zahráli písničky z CD Aj laf jů naopak, ale hráli i písně nové. Na foukací harmoniku se k nim přidal další účinkující Petr Vašina. A musím říct, že písně s harmonikou se mi moc líbily. Vystoupení bylo vynikající a po celou dobu koncertu panovala vynikající atmosféra.
Během vystoupení Petra Vašiny a Míši Mádlové se k nim přidal ještě moderátor Mirek Ošanec a společně si zahráli například písně od libereckého skladatele Pavla Havlíka. Byl jsem rád, že Petra Vašinu napadlo pozvat si Míru osobně, jelikož písně, co zpívali, jsem znal již dříve z festivalů. Mirek Ošanec je totiž takový matador mezi folkovými moderátory.
Jako další vystoupila moje taktéž oblíbená kapela Isara. Jejich zpěvačka Kristýna mě dostala větou „Vítejte na festivalu fanklubu Petra Cihelky“.
Isara teď právě natáčí svoje už třetí CD, takže hrála poměrně hodně nových písní, což jsem uvítal. Nový repertoár poslouchám rád a tak jako skoro vždy, mě kapela roztancovala. Kapele hrála krásné irské melodie s českými texty.
Během přestávek mezi jednotlivými kapelami jsem se chodil fotit do fotokoutku a díky tomu jsem se také seznámil se spoustou nových lidí. Což hraje také důležitou roli celého festivalu a to se také moc povedlo.
Jako předposlední účinkující vystoupil již zmiňovaný sbor AsiHlasy Dany Houdkové. Ti pak zazpívali písničku kapely Epydemye, která byla posledním účinkujícím, Milé děti.
Epydemye jako vždy rozezpívala a roztančila všechny přítomné diváky v sále a
nakonec jsem i já mohl být přítomen na podiu. Je to krásný pocit mít vlastní festival a být za hvězdu. Moc sem si to užil a byl to pro mě naprosto jedinečný zážitek.
Ti co vydrželi až do samého konce si ještě mohli užít hraní Honzy Přesličky a to byl ten správný konec festivalu.
A ještě jednou bych všem moc rád poděkoval. Spisovatelce Dagmar Čechové, která poskytla čtyři knížky, aby se mohli vydražit ve prospěch té mojí. Také velký dík Dušanovi Bitalovi, Pepovi Balcarovi a také mojí sestře Ivaně Slavkové, Markytce, která pomáhala v zázemí pro muzikanty, Ivě Příhodové, Michalu Bechyňovi, firmě Com Source, mediálním partnerům Country radio, radio Folk a radio Samson a internetový server Folktime.cz, dále pak městu Jesenice u Prahy, které nám poskytlo prostory a mnohým dalším. Poděkovat chci i všem účinkujícím kapelám, které na festivalu vystoupili a vlastně všem , kdo se na festivalu podíleli. Na festival budu dlouho vzpomínat.