V neděli 19. prosince jsem se byl podívat na již tradiční akci, na Vánočním koncertě v Příbramském divadle, na skupinu Ginevra. Tyhle koncerty navštěvuji už mnoho let a vždycky se na ně těším. Na tomhle koncertě se střídaly koledy a autorské písně Ginevry, která hraje písně inspirované českou historií. Ani tentokrát nechyběl už tradiční host Bohoušovo divadlo z Obecnice, které do své vánoční scénky nezapomnělo zapojit i očkování a různé fórky, co se toho týče. Scénka probíhala, jako by někdo přišel do hornického muzea. Týkala se prohlídky a když se tam objevil dudák,
tak jsem si říkal, odkud toho dudáka znám. Pak jsem si uvědomil, že ho znám od nás ze skanzenu ve Vysokém Chlumci, kam jezdí na akce péct perníky. Kapela Ginevra hraje už od roku 1997, tři členové, manželé Vašek a Romana Plecití a Eva Čechová jsou v Ginevře, pokud se nemýlím, už od začátku. V posledních letech přibrali do sestavy i housle, na ty v kapele hraje Alena Packová. Líbí se mi, že Ginevra hledá nové koledy, obzvlášť se mi líbila francouzská koleda, kterou zpívala Alena. Ještě se mi líbila moje oblíbená koleda, kterou zpívala Eva Čechová Nad horama vyšla hvězda, kterou znám nejen od Ginevry, ale i od kapely Javory. I v podání Ginevry se mi moc líbí. Díky Ginevře za naladění do příjemné vánoční nálady. Moc jsem si tenhle jejich koncert užil.
Rád bych se teď vrátil o týden zpátky, k úterý 14. prosince, kdy jsem byl přítomen v hospůdce Na Marii, krásnému předvánočnímu hraní příbramské kapely Bylo nás šest. Tímto bych rád poděkoval Ireně za pozvání. O tomhle předvánočním setkání bych se rád zmínil. I tohle pozvání mi udělalo moc radost a zrodila se tam pro mě nová přezdívka. Jeden člen kapely mi začal říkat Playlist, což podle hudební terminologie znamená seznam písní. Měl jsem jim totiž napovídat, kterou písničku mají zahrát, ať už ze svého repertoáru nebo i z převzatého. Večer příjemně plynul a najednou bylo deset hodin a muselo se domů. To bylo vlastně ještě dřívější naladění na to, že se blíží Vánoce.
Den poté, ve středu 15. prosince, proběhl prosincový minikoncert Dušana Bitaly a Dušana Vainera. To bylo takové překvapení, do poslední chvíle jsem o tom nevěděl. Máma to věděla, ale podařilo se jí to přede mnou utajit a o to větší jsem z toho koncertu měl radost. Ten den jsem udělal velkou chybu, která mě mrzela. Díky tomu jsem byl rozhozený, ale ten koncert mi dokonale zvednul náladu. Ten den nezačal pro mě vůbec dobře. Pohádal jsem se s mámou kvůli blbosti, ale určitě se Vám to stalo taky, že se někdy pohádáte a pak je vám to líto. U mě se to stalo tak, že jsem jí nedůvěřoval, že dobře naladí televizi. Ono se jí to nakonec povedlo, takže nám zase fungují všechny kanály. Minikoncert mi však dokonale zlepšil náladu, dodal mi energii a moc jsem si ho užil. Nejvíc se mi líbila písnička Dušna Vainera René a také písnička Posledním zlatem. Těším se i na další minikoncerty, je to pro mě vždycky super zážitek.
A do nového roku bych Vám milí čtenáři chtěl popřát hodně zdraví, štěstí a hudebních zážitků, co nejméně hádek, se svými nejbližšími, které by Vás dlouho mrzely, tak ať je jich co nejmíň. To považuji za hodně důležité. Příští Postřehy budou o mých pocitech z nových CDček Slávka Janouška a taky o koncertě kapely Epydemye, který už málem nebyl, ale o tom Vám budu vyprávět příště.