V sobotu 4. března se konal druhý ročník festivalu Petrova Cihelna. Tak jako loni se museli na poslední chvíli udělat úpravy programu. To už se zdá být na Petrově Cihelně taková tradice. Jak víte, kdo tenhle blog čtete a kdo se zajímáte o Petrovu Cihelnu, na plakátech byla písničkářka Rejka Balcarová, jenže ta na poslední chvíli onemocněla. A protože je zpěvačkou i v kapele Medovina, která měla vystupovat také, i ta nakonec nevystoupila. Odpoledne tak vznikly v programu dvě volná místa. A kdo je nahradil? Můj milý, dlouholetí kamarádi, Petr Vašina a Míša Mádlová a také pražský písničkář a muzikálový zpěvák Radim Flender. Ale zpátky k programu, první kapelou Petrovy Cihelny 2023 byla skvěle hrající kapela MeziMěsto. Jejich zpěvačka a houslistka Jana Bílíková, onemocněla minulý rok a kvůli tomu se MeziMěsto nemohlo zúčastnit minulého ročníku. MeziMěsto se mi moc líbilo, hraje jim to moc hezky. Není jednoduché zahajovat festival, ale oni to zvládli bravurně. Ještě musím doplnit, že festival uváděla stejná moderátorská dvojice Míra Ošanec a Dušan Bitala.
Na konci každého vystoupení jsem s mojí sestrou Ivanou dával účinkujícím dárky a vždycky jsem jim poděkoval za vystoupení a většinou jsem se jich ještě na něco zeptal a oni mi ochotně odpovídali. I tyhle chvíle jsem si vždycky moc užil. A tak jsem se Radima Flendera zeptal, ve kterém muzikálu hraje společně s Tomášem Klusem a on mi odpověděl a pozval mě na ten muzikál, který napsali Tomáš Klus a režisér Jan Svěrák. A já se těším, až Radima uvidím hrát v tomto muzikálu Branický zázrak. Jinak Radim zahrál na Cihelně písničky, které jsou známé i z rádia a které si složil sám on. Kromě toho, že Radim si skládá písničky sám, tak účinkuje ještě v Plzeňském divadle v muzikálu Alias. Písničku Na konečné stanici Svět, kterou tam také zahrál, natočil s Lucií Vondráčkovou. Zkrátka Radim je, jak se říká, renesanční. Radim se pohybuje jak na písničkářském poli, tak na poli muzikálu. Já bych mu přál, aby se mu dařilo. Jo a ještě jsem zapomněl říct, že se také Radim zúčastnil projektu Minikoncertů Petrovy Cihelny. Má skvělý, silný hlas.
Jako třetí vystoupili Petr Vašina a Míša Mádlová. Tyhle muzikanty vždycky rád vidím a mám je hodně rád a už loni na Petrově Cihelně vystupovali. Ale vždycky, když se na ně obrátím, tak pokud můžou, rádi přijedou. A vždycky je rád vidím. Během Cihelny se taky četli ukázky z mojí knížky Vozík plný folku, respektive četla je moje spoluautorka a moje kamarádka Irena Kulovaná. Tu knížku jsme na Cihelně samozřejmě i pokřtili. Ireně bych chtěl moc poděkovat, že přijela, i když měla i jiné hraní se svojí kapelou. Jako další nabídla svojí hudbu Sabina Ludányiová a její kapela. Byl to pohled do jiného žánru.
Sabina má moc hezký hlas, někde mezi Anetou Langerovou a Annou K. Sabina si skládá svoje písničky a její hudba osciluje mezi rockem, popem a folkem. Sabina se na Petrovu Cihelnu dostala díky vítězství v soutěži Svazu autorů a interpretů, což byl jeden ze sponzorů festivalu. Pak vystoupila kapela Jakodoma spolu s dětským sborem, který na Cihelně zpíval jejich písničky. Ačkoliv se kapela Jakodoma s dětským sborem viděla teprve na místě jejich vystoupení, moc se jim to povedlo.
Jako hlavní hvězda Petrovy Cihelny byli Ivan Hlas Trio. Jejich vystoupení bylo plné radosti z hudby. Když přišel na podium Ivan Hlas se svými brilantními spoluhráči, řekl "Dobrý večer a dobře se bavte.". Ivan Hlas Trio si získali podle mě srdce každého, kdo byl zrovna přítomen. Zahráli písničky jako například Jedno místo v nás, zahráli píseň Slunečnice, na moje přání zahráli Na kolena, ačkoliv už jí prý moc nehrajou, což mě potěšilo dvojnásob. Samozřejmě Ivan nechal prostor během svého programu i svým spoluhráčům, Norbimu Kovácsovi a Olinovi Nejezchlebovi. Norbi zahrál svojí brilantní ukázku své kytarové tvorby, která se jmenuje Petroleum lámpa, kterou zahráli, byla zážitkem. A ještě, když na poslední dvě skladby jsem si mohl užít společně s nimi z pódia. Toho jsem si moc vážil, být s nimi na pódiu a užívat si svůj takzvaný hlavový tanec. Byl to perfektní zážitek a ještě jednou bych poděkoval všem za organizaci. Závěrem bych ještě chtěl poděkovat všem dobrovolníkům a také svojí sestře a Dušanovi Bitalovi, za organizaci tohoto festivalu a také mediálním partnerům. Speciální poděkování také patří Jirkovi Šámalovi a Vlastovi Procházkovi, za to že hráli při afterpárty.
Ve čtvrtek 9. března se v kulturním domě Josefa Suka konal koncert Hradišťanu, jejich vystoupení bylo jako vždycky famózní, hodně pestré a plné autorských písní, ale i písní lidových. Zahráli samozřejmě písničky, bez kterých by je publikum ani nechtělo pustit z pódia, jako třeba Voda má nebo Krátký popis léta, ale v Sedlčanech zazněly i jejich nové písně. Zaznělo i několik písní z alba Vteřiny křehké, jako třeba Nechvátej osude. Kromě těchto písní, co jsem zde už vyjmenoval, zahráli i spoustu nových písní, které byly taky kvalitní a kterým bych přál, aby se vryly do srdcí posluchačů, tak jako ty starší písničky. Ony totiž tyhle nové písničky to nikdy nemají lehké.
Poslední akcí, o které bych chtěl mluvit, byla v pátek 10. března v městském muzeu v Sedlčanech, na koncertu kapely Spolektiv. Když jsem zjistil od kapelníka Jardy Hnízdila, že má hrát tahle kapela v Sedlčanském muzeu, tak jsem si říkal, jak se tam asi vejdou. No a vešli se tam brilantně. Koncert byl zajímavý, plný autorské hudby, při které se mi často chtělo tancovat. Hráli na saxofony, klarinety, tahací harmoniku, kterou obsluhoval kapelník Jarda Hnízdil. Ten samozřejmě ve velké většině i zpíval. Hrála i zpívala i Renata Melda Švecová. Jejich koncert se mi tak moc líbil, že jsem je pozval na Folkování v Podhradí, které proběhne v červenci a na které bych Vás zároveň chtěl všechny pozvat.
Ve středu 15. března jsem byl na zábavném pořadu Miroslava Donutila, kde vzpomínal na svoje kolegy z Národního divadla. Byl to velice humorný pořad, během kterého mi máma koupila jeho knížku, kterou napsal s panem Čermákem. Jak už jsem říkal, byl to velice zábavný večer, na kterém se lidé velmi bavili.
29. března, opět ve středu, jsem navštívil koncert kapely Javory. Javory zde vystoupili tentokrát ve složení Hana Ulrychová zpěv, Petr Ulrych zpěv, kytara, Dalibor Štrunc cimbál, Kateřina Štruncová housle, Jakub Šimáně basová kytara. Zazněly hity sourozenců Ulrychových, jako Nechoď do kláštera, O naději, Nevidomá dívka, Javory. Šlo opravdu o mimořádný koncert, kde Hana Ulrychová předvedla, že má zlato v hrdle. Během přestávky za mnou přišel Dalibor Štrunc a přinesl mi knihu, která se jmenuje 30 let u cimbálu a je o kapele Cimbál klasik, kterou vede se svojí ženou Katkou a kterou založil. Je to knížka i se zpěvníkem a moc tuhle knížku doporučuju. Tenhle koncert jsem si moc užil i když jsem měl zlomenou nohu, ale ani tak jsem si tento koncert nemohl nechat ujít.
Ve středu 5. dubna jsem byl na hudebně zábavném večeru, kde vystupovala se svými písničkami Jana Rychterová a spolu s ní vystupovala spisovatelka Marie Formáčková, která vzpomínala na Helenu Růžičkovou a herečku Zitu Kabátovou a Ljubu Skořepovou. S těmito ženami napsala Marie Formáčková několik knížek a tak měla na co vzpomínat. Jana Rychterová k tomu příjemně hrála svoje písničky. Zazněly písničky jako Argentinec, Kandidátka žloutkových věd, zazněla taky písnička Víno, kterou Jana složila, když byl koronavir a vlastně se týkala distanční výuky. Večer příjemně plynul a ani jsme se nenadáli a už to byly dvě hodiny a byl konec. Nejvíc se mi líbilo, jak mluvila Marie Formáčková o Ljubě Skořepové, která prý říkala broskvím nebo meruňkám "Ještě neblbni, ještě bude zima, ještě neploď." Budu se opakovat, ale byl to také humorný večer, na který budu dlouho vzpomínat. Také jsem se rád seznámil s Marií Formáčkovou, která je shodou okolností máminou spolužačkou ze střední školy. Také jsem jim, stejně jako Daliborovi Štruncovi, daroval svoji knihu Vozík plný folku.
V sobotu 8. dubna jsme se s mámou vypravili do stodoly u Majdy, na dvojkoncert kapely Naopak a kapely Ve čtvrtek v pět. Byl to pro mě návrat na místo činu. Před Vánoci jsem na tomhle místě, tedy ve stodole u Majdy, v Příměři v Jižních Čechách, křtil svoji knihu Vozík plný folku. Když jsem tam byl tehdy před Vánoci, na tom křtu, tak se právě tam takzvaně upeklo tohleto Velikonoční hraní. Naopak zahráli kromě svých obvyklých hitů, jako je Holka od kolotoče, Slečna co se nehádá, zahráli i novou písnčiku, Mary Kay která se mi líbí, je rychlá a doufám, že se bude líbit i všem příznivcům kapely Naopak. Složil ji Martin Kleký Podešva. Vystoupení bylo moc pěkné. Druhou kapelou byla Ve čtvrtek v pět, písničky této kapely píšou Lucie Slámová a Jarda Haratický. Každý z členů kapely hraje na několik nástrojů. Kdybych měl Ve čtvrtek v pět přirovnat k nějaké kapele, asi bych je přirovnal ke kapele Spolektiv. Jejich hudba je originální, škoda, že na tomto dvojkoncertě kapel Naopak a Ve čtvrtek v pět nebylo více diváků. Přeju jim, aby se jim i nadále dařilo.
Moje příští povídání bude o koncertu kapely Žamboši v městském muzeu v Sedlčanech a koncertu kapel Jauvajs a Bylo nás šest na Dobříši.
Březen 2023