V sobotu 8. dubna jsme se s mámou vypravili do stodoly u Majdy, na dvojkoncert kapely Naopak a kapely Ve čtvrtek v pět. Byl to pro mě návrat na místo činu. Před Vánoci jsem na tomhle místě, tedy ve stodole u Majdy, v Příměři v Jižních Čechách, křtil svoji knihu Vozík plný folku. Když jsem tam byl tehdy před Vánoci, na tom křtu, tak se právě tam takzvaně upeklo tohleto Velikonoční hraní. Naopak zahráli kromě svých obvyklých hitů, jako je Holka od kolotoče, Slečna co se nehádá, zahráli i novou písnčiku, Mary Kay která se mi líbí, je rychlá a doufám, že se bude líbit i všem příznivcům kapely Naopak. Složil ji Martin Kleký Podešva. Vystoupení bylo moc pěkné. Druhou kapelou byla Ve čtvrtek v pět, písničky této kapely píšou Lucie Slámová a Jarda Haratický. Každý z členů kapely hraje na několik nástrojů. Kdybych měl Ve čtvrtek v pět přirovnat k nějaké kapele, asi bych je přirovnal ke kapele Spolektiv. Jejich hudba je originální, škoda, že na tomto dvojkoncertě kapel Naopak a Ve čtvrtek v pět nebylo více diváků. Přeju jim, aby se jim i nadále dařilo.
V pátek 14. dubna jsem navštívil městské muzeum v Sedlčanech, kde byl koncert mojí oblíbené kapely Žamboši. Když jsem vstoupil do kavárny městského muzea, kde se koncert konal, byl jsem překvapený, protože jsem neviděl kapelu ve složení, v jakém jsem byl zvyklý. Honza Žamboch a místo jeho manželky Stáni Žambochové vystupovala kapela Žamboši v novém mužském složení. Bubeníkovi Jiřímu Nedavaškovi přibyl hráč na baskytaru Aleš Mrnuštík. Co se týče zpěvu, tak všechny zpěvy zpíval Honza Žamboch. Zahráli moc hezky ze svých alb Pól nedostupnosti, Louvre, takže jsme si s Honzou mohli zazpívat z CDčka Louvre stejnojmenou písničku, ve které se zpívá o různých malířích. Dále zazněly třeba píseň Dřevorubecká, která je nejstarší písní v repertoáru, který teďka hrají. Tahle píseň se mi vždycky líbila, trošku je mi líto, že Honza se svojí kapelou už nehraje tolik svých humorných písní, které byly hlavně na albech To se to hraje a Přituhuje, ze kterého právě pochází tato písnička. Ale chápu, že každá kapela se musí nějakým způsobem vyvíjet a že pokud má člověk nové skladby, tak měl prezentovat hlavně je. Ostatně i já mám rád, když muzikanti na koncertech hrají hodně nových písniček. Já vím, že si trochu protiřečím, ale právě proto mám rád dlouhé koncerty. Taky mě trochu překvapilo, že pokud se nepletu a už jsem nezapomněl, nezazněla titulní písnička z nejnovějšího alba Světlojemy. Možná si řeknete, proč jsem Honzu nepožádal o nějaké starší písně, ale já jsem se chtěl nechat překvapit, jaký mají připravený program. Musím tedy smeknout před Žambochy, ačkoliv pocit diváků v muzejní kavárně v Sedlčanech nebyl bohužel moc kladný. Žamboši to rozhodně neodflákli a podali výborný výkon. Až budou někdy poblíž, určitě vám jejich vystoupení doporučuju.
V sobotu 15. dubna se v kulturním domě na Dobříši konal další koncert ze série Podbrdského folkování, kde tentokrát účinkovali příbramská kapela Bylo nás šest a pak pražská kapela Jauvajs. Jako první vystoupila kapela Bylo nás šest, která zazpívala i nové písně, které ještě nemají natočené na žádném CDčku, jako třeba písničku, která se v Čechách jmenuje Divokej horskej tymián v podání Pavla Žalmana Lohonky, kterou zpívají v originále jako Lassie. Bylo nás šest opět předvedli svojí okouzlující hru na flétnu, když Jirka Paul hrál na dvě flétny najednou. Vystoupení bylo super. Pak přišla na řadu pražská kapela Jauvajs. Ta zahrála Irské melodie s českými texty. Jauvajs znám už dlouho a vždycky se s nimi rád potkávám. Znám je hlavně z Prázdnin v Telči a proto, když se mě dramaturg a kamarád Martin Zajíček zeptal, koho z kapel, které hrajou tuhle muziku, bych doporučil, padla volba na Jauvajs. A já jsem rád, že se všechno povedlo a právě tyhle dvě kapely mohly a přijely v tento hezký podvečer a mohly tak koncertovat na jednom pódiu. Doufám, že se to líbilo i ostatním divákům, protože kapely měly dlouhý potlesk, to se pak vždycky dobře hraje.
K narozeninám jsem v listopadu dostal od svého bráchy a jeho přítelkyně lístky do hudebního divadla v Karlíně na muzikál Drákula. V roli Drákuly jsme měli štěstí a viděli jsme zpěváka, který se touto rolí proslavil, Daniela Hůlku. V dalších rolích vystoupila zpěvačka Eva Burešová, známá ze seriálu ZOO a také Tomáš Trapl. Představení bylo úchvatné a začínalo tak, že herci chodili mezi lidmi s pochodněmi. Moc hezky byla udělána i celá scéna. Nevěděl jsem, kterou část scény mám sledovat dřív. Diváci představení ocenili takzvaným standing ovation. Všem doporučuji tenhle muzikál navštívit. Překvapilo mě, že na tomto muzikálu byl živý orchestr, což na hodně muzikálech nebývá. Představení trvalo dvě a půl hodiny i s přestávkou, ale jak už jsem říkal, pořád bylo na co koukat a obdivovat pěvecké výkony všech zúčastněných. Ještě jednou děkuji bráchovi a jeho přítelkyni Simoně, za moc hezký dárek k narozeninám.
V sobotu 29. dubna jsem byl v Tochovicích na dvojkoncertě skupin Epydemye a příbramské kapely Pohoda Blues. Tenhle koncert pořádal hudební nadšenec, kterého znám už dlouho a který na hudebních akcích tancuje s dřevěnou kytárkou. Říká se mu Kytárka a jmenuje se Václav Glozar. Rád povzbuzuje kapely a tancuje s nimi. Znám ho už dlouho, ale nevěděl jsem, jak se jmenuje příjmením. Tenhle člověk si muziku užívá stejně jako já. Je to pravý hudební nadšenec a já mu přeju, aby se mu dařilo pořádat tak skvělé koncerty i dále. Jako první vystoupila kapela Epydemye, ačkoliv jsem si myslel, že bude hrát jako druhá, protože ten den hráli ještě někde na Moravě, takže měli docela velký přejezd mezi hraními. O to víc obdivuju jejich energii. Epydemye také zazpívala moje oblíbené písničky jako Dneska se stmívá, Levantský sen.
Duben 2023