V pátek 3. února proběhl v kulturním domě na Dobříši dvojkoncert kapely Naopak a písničkářky Blondýny. Bylo to jejich první vystoupení v roce 2023. Martin Zajíček hrál na novou baskytaru. Na koncertě zazněly jejich písničky jako Lady je má a Holka od kolotoče. Během koncertu jeden ze skladatelů Naopaku, Martin Klekí, věnoval písničky i lidem, kteří nebyli v sále, což působilo komicky, protože on to udělal několikrát. Písničky věnoval třeba Petrovi Vašinovi a Míše Mádlové, kteří zrovna tou dobou koncertovali v restauraci Na Hradbách a jestli funguje něco jako telepatie, tak jim určitě muselo zvonit v uších. Býval bych tam byl rád taky, ale nejde být na dvou místech najednou. Bohužel se to sešlo takhle naráz. Naopak zahrál písničky jak ze svého CDčka, tak nové, které právě teď jezdí průběžně natáčet. Naopak by chtěli podobné koncerty pořádat pravidelně, každé dva měsíce a přeju jim, aby se jim to dařilo. Jako svého hosta tentokrát uvedli Evu Sukovou, která si říká Blondýna. Ta zazpívala písničky plné humoru, které prokládala taktéž humornými básněmi. Zazněly písně jako, Nechtěj mě v undergroundu, píseň Antiprotestsong, kterou mohou znát posluchači Country rádia, která vypráví o paní, co ráda nakupuje, nebo píseň Výprava, která jako by se vymykala celému jejímu bloku, který se vedl v humorném duchu, skladba, kterou najdete na jejím albu Nevolej mi do nebe a která byla věnovaná její babičce. Celý večer se mi moc líbil a moc jsem si ho užil. A jak už jsem říkal o kapele Naopak, přeju jim, aby se jim koncerty dařilo pořádat dál.
Ve středu 8. února jsem byl v kulturním domě Josefa Suka, na kulturně zábavním pořadu, ve kterém vystoupila kapela Antikvartet Dušana Vančury společně s moderátorem a komikem Ivo Šmoldasem, kterého můžete znát například z pořadu Lenoška na Českém rozhlase Dvojka. Ostatně i Antikvartet tam byl kdysi hostem. První polovina probíhala tak, že byla v režii Antikvartetu, takže se zpívalo a hrálo. Ti, kdo sledují folkovou scénu, tak těm nemusím vyprávět, kdo byl Dušan Vančura. To byl jeden z dlouholetých členů kapely Spirituál Kvintet. A jeho odkaz má dnes v kapele, kterou vede jeho žena Zuzana Vančurová. Členy kapely jsou Zuzana Vančurová, Magdalena Jungwirthová, Jiří Mašek a Tomáš Vávra. Zazněly jak písně z dob Spirituál kvintetu, jako je třeba Žízeň, tak i písně jako je třeba píseň Řemeslo, která pochází z doby, kdy Dušan Vančura psal texty pro Františka Nedvěda na jeho solové dráze. V Sedlčanech pokřtili svoje druhé album Láska Tvá, které mi věnovali, za což bych jim chtěl ještě jednou poděkovat. Během vystoupení Antikvartetu mě pobavila vzpomínka Jiřího Maška, který vyprávěl o tom, jak mu Pavel Žalman Lohonka, právě v Sedlčanech, přejel nohy na nějaké rampě. Bezchybné výkony, musím říct, že verze některých písní Antikvartetu se mi líbí víc než verze, které natočil sám František Nedvěd. V druhé části večera vystupoval Ivo Šmoldas, který byl vtipný. Nejvíc se mi líbila historka, když měl jít zavřít sousedovi slepice a ony nešly. Byl to nádherný večer, na který budu dlouho vzpomínat. Já vím, že to říkám často, ale ono to tak skutečně je. Tak se na mě milí čtenáři nezlobte, že to používám tak často. Já si totiž každý koncert nebo hudebně zábavný pořad užívám.
V pátek 10.2. jsem navštívil městské muzeum v Sedlčanech, kde měla svůj recitál písničkářka Martina Trchová. S Martinou se znám už dlouho a tak když jsem objevil, že bude vystupovat v městském muzeu v Sedlčanech, měl jsem upřímnou radost a moc jsem se těšil na její koncert. Martina zazpívala během koncertu písničky ze svých všech třech CD, Čerstvě natřeno, Takhle ve mě vyjou vlci a Holobyt. Kromě starších písní zazněly písně i nové, které jak jsme se dozvěděli, Martina teď nahrává. Martina ve svých písních používá takzvaný "lupr", díky této technické vymoženosti to vypadá, jako by na koncertě bylo víc zpěvaček, nebo tam bylo víc hudebníků. Martina dřív vystupovala společně s kytaristou Patrikem Henel a hráčem na kontrabas Radkem Polívkou. S tímhle triem natáčela dvě poslední desky, ale bylo zajímavé slyšet ji zpívat a hrát samostatně. I když její hudba v Triu mě také moc bavila. Martina kromě toho, že je hudebnice, je také výtvarnice. Také zde vyprávěla o svojí cestě do Himalájí, kterou podnikla před neuvěřitelnými čtrnácti lety, ale která jí inspirovala k další tvorbě a k napsání knihy Deníky z Ladakhu. V Sedlčanech měla jedno ze svých posledních vystoupení, protože je v očekávání narození dalšího potomka. Diváci jí budou ještě moci slyšet v Hořovicích. Vystoupení bylo skvělé a moc povedené a Martina měla u diváků obrovský úspěch a já jí přeju, aby se jí dařilo a byl jsem rád, že jsem jí mohl předat mojí novou knihu, ve které se o ní také zmiňuji.
V úterý 14. února jsme se vydali do Českých Budějovic, do kulturního domu Metropol, kde koncertovali dvě kapely, které mám velmi rád a to Isara a Epydemye. Tenhle koncert byl v rámci, jak kapela Isara řekla, uvedení do života jejich alba, které se jmenuje Na vlně. O kapele Isara i Epydemye zde často píšu. Isara zahrála skoro všechny své písničky z alba Na vlně, které vyšlo v listopadu. Mně se z tohoto alba nejvíce líbí písnička o Svatém Martinovi, kterou textem opatřila jak kamarádka Isary, tak si troufám říct, že i moje, písničkářka Saša Niklíčková. Pak mě taky zaujala písnička, která se jmenuje Půl slánky a právě teď soutěží v hitparádě rádia Proglas, paradoxně proti písničce kapely Epydemye, která se jmenuje Směčka a zazněla taktéž na budějovickém koncertě, samozřejmě v bloku Epydemye. A tak nechám na posluchačích a fanoušcích, jestli dají první místo Isaře, nebo Epydemyi. Vystoupení Isary se mi moc líbilo. Ještě než začnu mluvit o kapele Epydemye, bych rád poděkoval mojí kamarádce Iva Příhodová, kterou jsem minulý týden oslovil, jestli by s námi nechtěla jet na koncert a ona řekla ano, i když to bylo poměrně narychlo. Jsem rád, že si udělala čas. Musím smeknout, že kapely Isara a Epydemye jely na tento koncert s dobrou reklamou, která byla ve všech médiích, které se folku věnují. Tím pádem se na tento koncert a jeho blížící se termín, nedalo zapomenout. Druhou polovinu měla na starosti skvělá Epydemye. Zahrála písničky ze všech svých CDček, jako například už zmiňovanou Smečku, která soutěží v hitparádě Proglasu, a kterou nechápu, proč se tak jmenuje. Já bych jí pojmenoval Dneska se zpívá, protože se to tam zpívá častěji, než o nějaké smečce. Dále mě potěšila třeba písnička Levanský sen, ale udělali mi radost všechny písničky, takže bych je mohl všechny vyjmenovat a jmenování by nebralo konce. Epydemye opět rozezpívala a roztančila diváky. Bylo vidět na všech hráčích, že se na hraní dobře připravili a že si hraní užívají a že hrají s obrovskou energií. Někteří diváci na jejich vystoupení přijeli třeba až z Liberce nebo z hranic na Moravě.
V pátek 17. února jsem navštívil v kulturním domě na Dobříši koncert kapely Jablkoň. Hudba kapely Jablkoň je velice originální. Za dobu, kdy Jablkoň existuje nahrála jak instrumentální hudbu tak i písňovou hudbu. Jablkoň hraje těžko zařaditelný styl hudby, od písniček k instrumentálním skladbám, až bych řekl k divadelně pojatým skladbám. Ten, kdo ji vidí poprvé je myslím překvapen šíří jejího repertoáru. Na dobříšském koncertě zaznělo, dovolím si říct, to nejlepší z jejich tvorby, jak už jsem psal, jejich hudba je těžko popsatelná. Někdy jsou to klasické písničky, někdy zase alternativní písně, kdy si říkáte, jak na tohle kapelních Michal Němec mohl přijít. Zazněly i písně jako třeba Říkadla, nebo Baba Aga, to jsou ty alternativní písně, kdy převládá hudba nad textem a nebo třeba písnička Pět policajtů, která už je taková klasická písnička s textem. Zrovna tahle písnička se mi od nich dost líbí. Také jsem se těšil na písničku, Přijela k nám tetička, která na Dobříši také zazněla. Na Dobříši s kapelníkem Michalem Němcem vystupovala zpěvačka Marie Puttnerová. Dále s nimi byl bubeník Petr Chlouba, kterého jsem kdysi viděl hostovat u písničkářky Martiny Trchové. Během večera zazněly autorské písně kapelníka Michala Němce, až na dvě vyjímky. Jednalo se o pestrý večer, který jsem si moc užil a děkuji Martinovi Zajíčkovi, že jsem tam mohl být.
V pondělí 20. února jsem navštívil kavárnu Ad Astra, kde vystupovala kapela Jakodoma a jako hosta měli známého kytaristu Norbiho Kovácse, který je znám z kapely Ivana Hlase, a který hraje společně s Jaroslavem Olinem Nejezchlebem. Je to jeden z nejlepších českých kytaristů. Večer probíhal tak, že nejdřív kapela Jakodoma zahrála svoje písničky, pak probíhala povídací část, kde jsme se Norbiho zeptali, na to, co nás zajímalo. Říkám nás, protože jsem otázky připravoval společně s Dušanem i já. Norbi vyprávěl o stylu, kterým hraje na kytaru, odpovídal nám taky na otázky, s kterými hudebníky se mu nejlíp hrálo. Pak vzpomínal na ostravského kytaristu Tobiho Emanuela, se kterým jsem ho před několika lety shodou okolností viděl i já, na festivalu Prázdniny v Telči. Jak už jsem říkal, tak povídání Norbiho Kovácse a kapely Jakodoma probíhalo v Café Ad Astra, které provozuje obecně prospěšná společnost Zajíček na koni a kde obsluhují lidé s postižením. Celý večer šel na podporu kavárny Ad Astra. Během povídání jsme se také dotkli dalšího velkého koníčka Norbiho a to je fotografování. Byl to krásný večer, během kterého si kapela Jakodoma s Norbi Kovácsem často jamovali, což bylo na tom večeru nejkrásnější.
Ve středu 22. února ke mě domů přijel Vlasta Procházka v rámci minikoncertů Petrovy Cihelny. Napřed mi zahrál několik svých písniček včetně tradiční písničky, která představuje nástroje jako ukulele. Vlasta byl u mě doma už podruhé a vymyslel si pro mě novou činnost. Vymysleli jsme spolu písničku, která bude o tom, co se mi zajímavého stalo na cestách a sám jsem zvědavý, co z toho vznikne. Až písnička vznikne, jsem také zvědavý na reakce lidí. Vlasta mi také vyprávěl o tom, jak se chystá s kapelou, ve které je členem, kde hraje několik ukulelí, na zájezd do Polska.
A také jsme mluvili o tom, co je u něj nového. Tahle návštěva byla moc milá a moc jsem si jí užil. Vyšla na den, kdy jsem zrovna měl svátek a taky díky tomu jsem si to moc užil.
Únor 2023
Comments