Ve čtvrtek 3. listopadu jsem byl v Praze na finále písničkové soutěže Notování. Na tomhle finále, které se konalo v netypickém čase pro finále Notování, v předchozích necovidových letech finále bylo Notování vždy v červnu. Soutěžilo šest kapel. Notování uváděla tradiční moderátorská dvojice Pavel Belmondo Plch a jeho žena Bublina. Kapely, které zde soutěžily, jsem ve velké většině už tento rok někde viděl a tak jsem byl zvědav, jak dopadnou na finále Notování. Některé kapely jsem viděl v rámci Jizerské noty a některé v rámci Podbrdského folkování, které se konalo 8. října na Dobříši. Jako první soutěžící šel na řadu Vláďa Šunďák, který mě zaujal svými písničkami o dědovi a pak také svojí písničkou, která se jmenovala Plast song. Ten se umístil na pátém místě s 22 hlasy. Jako další přišli na řadu Choroši, které jsem ve větším bloku, než na Notování, slyšel už na Podbrském folkování a už tam mě zaujali. Je to jedna z nejmladších trampských kapel, která píše písničky jako příběhy. Některé jejich písničky jsou známé i z rádia, ačkoliv nemají vydané CDčko. Moc se mi líbili. Umístili se na třetím místě s 36 hlasy. Pak šla na řadu liberecká kapela, nebo jak oni říkají, formace jménem NekrmiT. U nich bych rád zmínil hráče na foukací harmoniku, který se mi opravdu líbil. Ti skončili na šestém místě s 13 hlasy. Potom šla na řadu písničkářka z Rakovníka, na kterou jsem se taktéž těšil, a která píše originální humorné písničky a jmenuje se Eva Suková a všichni jí říkají Blondýna, jejíž koncert vám určitě doporučuji navštívit. Ta mě zaujala kromě svých humorných písní i svojí písničkou, kterou věnovala zakladateli této soutěže Karlu Vidimskému Cimburovi, kterému bude věnován příští speciální vzpomínkový koncert, který proběhne první prosincový čtvrtek a kde vystoupí na stejném místě kapela Sekvoj. To bude unikátní v tom, že tahle kapela několik let už nevystupuje a údajně má zpívat s několika svými bývalými zpěvačkami. Dále by tam měla vystoupit pražská vokální kapela Pětník, které Karel Vidimský dělal manažera a různě jim pomáhal. To samé se dá napsat o kapele Naopak, která na tomto vzpomínkovém večeru také vystoupí. Nenechte si tento jedinečný večer, první čtvrtek v prosinci ujít. A teď zpátky k Notování. Blondýna získala čtvrté místo s 33 hlasy. Velice mě zaujaly dvě poslední kapely. Musím říct, že tentokrát o vítězi rozhodovali diváci. Na druhém místě se umístili The Folks s 44 hlasy. Atmosféra u The Folks byla taky suprová, ostatně už vyhráli hodně cen a na Jizerské notě byli uvedeni jako nejlepší kapela. Hrají hudbu někde mezi folkem, rockem a trampskou muzikou a jsou tam ostřílení hráči, jako třeba Dušan Vajner, kterého lidé můžou znát z kapel Šantré, Madam v triku a také působil v kapele Epydemye. Hodně ocenění na folkových podiích má i brněnská kapela Zkusmeto, která mě zaujala písničkou o tom, že jejich srdce jsou folková, kde vzdávají hold svých starším vzorům a zpívají o tom, že nové stránky už nenapíšou. Já si myslím, že je důležité se o novou tvorbu alespoň pokoušet. Jejich CDčko se mi moc líbí a skončili jako druzí v talentu Country rádia v roce 2022. Ti vyhráli s 51 hlasy. Třešničkou na dortu vydařeného večera vystoupila písničkářka Jana Rychterová, která vyhrála ročník 2021, ale kvůli covidu se tenhle ročník nemohl konat s plnou parádou, jako ročník 22.
Večer na Notování jsem si moc užil, chtěl bych poděkovat Martinovi Zajíčkovi, díky kterému jsem tam mohl jet, ještě jednou děkuji za volné vstupenky, moc jsem si tento večer užil. A soutěži Notování přeji i do dalších let hodně dobrých kapel a hlavně diváky, kteří je budou rádi poslouchat, tak jako tomu bylo na pražském Notování.
Ve čtvrtek 15. prosince bych rád pozval všechny diváky moje příznivce na sedlčanský křest knížky Vozík plný folku, který bude probíhat v městském muzeu v Sedlčanech asi od 18 hodin. Budou tam ukázky z knížky Vozík plný folku a k tomu budou hrát manželé Zajíčkovi z kapely Naopak. A protože to proběhne před Vánoci, tak tam zazní určitě i nějaké koledy.
Ve středu 9. listopadu jsem byl na koncertě bluegrassové skupiny Poutníci v Sedlčanech. Program se jmenoval Přes 50 let v country a kromě zpívaných věcí zazněly i zajímavé instrumentálky, jako například ukázka z období Antonia Vivaldiho, hraných samozřejmě v bluegrassovém stylu na banjo. Kapela Poutníci přijela do Sedlčan v sestavě s nejstarším a jediným členem kapely, který pamatuje takzvanou zlatou éru Poutníků, která probíhala v 80. letech. Jirka Karas Pola, který moderuje Poutnické koncerty a hraje i na kontrabas. Během koncertu zazněla jeho slavná píseň Hotel Hillary. A kdo dále tvoří Poutníky v roce 2022? Nejmladším Poutníkem je v současné době banjista, Petr Vošta, který nastoupil do Poutníků teprve nedávno. Banjista Petr Vošta se představil také písněmi hranými na banjo, od kapely Abba. Poutníci přijeli představit Sedlčanskému publiku písničky z alba Stíny na střechách, které vyšlo v roce 2020. Písnička, po které je album pojmenováno je už z 80. let, což mi přijde trošku divné, ale jinak je plné nových písniček. Proč si album nepojmenovali po nějaké z nových písních? Ale to je spíš otázka pro Jiřího Karase Polu. Jinak se mi nové písničky, které nám tam Poutníci zahráli, líbily. A tak přeju novému CDčku Stíny na střechách, ať se dostane k hodně posluchačům, které jejich písničky bezpochyby potěší. Na kytaru hrál kytarista a zpěvák Jakub Bílý, který je u Poutníků od svých 18 let a dnes je mu 22. Dovolím si být trochu kritický, bezpochyby kytarista a zpěvák Jakub Bílý je dobrý zpěvák, ale při některých skladbách mu nebylo úplně dobře rozumět. Zas ale nedovedu posoudit jestli to bylo tím, jak zpíval rychle a nebo chybou zvukaře. A ještě jednu drobnou výtku si neodpustím, shodou okolností jsem před koncertem v sobotu 5. listopadu poslouchal rozhovor v Country Rádiu s Jirkou Karasem Polou, kde koncert v Sedlčanech vůbec nezmínili.
Ve čtvrtek 10. listopadu jsem byl v Pražském divadle Za Plotem, kde moje oblíbená kapela Isara, která hraje keltskou hudbu s českými texty, křtila svoje třetí CDčko, které se jmenuje Na vlně a je na něm čtrnáct písniček. Tímto bych chtěl kapele Isara poděkovat, za jejich pozvání, na jejich křest alba Na vlně. Na jejich koncertě zaznělo všech čtrnáct písní naživo. Každá písnička nebo skladba zněla trošku jinak a tak byl koncert velice pestrý. Zaujala mě skladba o Svatém Martinovi, její text napsala, pokud se nemýlím, jejich kamarádka písničkářka Saša Niklíčková, jejíž jméno, pokud čtete tyhle moje Postřehy, vám určitě není neznámé. Musím říct, že tenhle text se Saše mimořádně povedl. Text napsala se svám manželem Ladislavem a přidala se tak k tradičnímu textařovi Isary Václavovi Pinkavovi. K textařům alba patří i kapelník David Šelemberk. Moc se mi tohle CDčko líbí, když slyším flétny a vůbec kapelu Isara, chce se mi hodně při poslechu jejich skladeb provádět takzvaný hlavový tanec.
V sobotu 12. listopadu jsem zažil velké překvapení, kdy za mnou přijela část kapely Isara a zahráli mi k narozeninám. To pro mě bylo opravdu velké překvapení a ještě jednou za to všem moc děkuji. Samozřejmě nejen členům Isary, ale také všem dalším muzikantům, to znamená i Dušanu Bitalovi a Jardovi Hnízdilovi z kapely Spolektiv a hráči na violoncello, který je z kapely Jakodoma. Děkuji za nádherné překvapení, o kterém jsem do poslední chvíle neměl ani tušení a přál bych to každému milovníkovi hudby, aby někdy prožil takovéto překvapení, kdy si člověk připadá jako v ráji. Ten moment, kdy člověk nic netuší a přijde do hospody, kde na něj čeká velké překvapení, je prostě nezapomenutelný. Děkuji všem, které to napadlo, hlavně Isaře a Dušanovi Bitalovi a všem, kteří to takhle hezky zorganizovali. Můžu vás ubezpečit, že na to dlouho nezapomenu. Ještě teď mi některé písně, které mi tam zahráli na přání, znějí v uších a to už je dneska úterý. Když si vzpomenu na sobotní večer, tak se z toho radostí nemůžu vzpamatovat. Byl to prostě báječný večer.
V sobotu 19. listopadu jsem byl v Týně nad Vltavou na koncertě své oblíbené kapely Epydemye, který se konal v místní sokolovně. Epydemye tentokrát hrála s bubeníkem Tomášem Hobzekem. Když jsem je viděl naposledy, 8. října, tak hráli bez bubeníka. Epydemye zazpívala a roztančila publikum, zahrála to nejlepší ze svého repertoáru. Na koncertě představila taky svojí novou sérii triček na které jsme my, jejich fanoušci, už dlouho čekali. Lucka Vlasáková během koncertu měla moc hezkou řeč, o svém tátovi, který nedávno zemřel. Vím, jak to pro ní muselo být těžké. Epydemye si během Týnského koncertu pozvala svojí fanynku, která jí moc hezky doprovodila na housle v jedné z písniček alba Kotlina. Moc rád bych poděkoval ještě za jednu věc. Během koncertu se stalo něco, s čím jsem opravdu nepočítal a to bylo, že Lucka vydražila plakát svojí kapely, ve prospěch druhého dílu mé knihy. Moc jim za to děkuju. Koncert byl super, moc jsem si ho užil a děkuji také svojí sestře Ivaně, bez které bych se tam asi ten den nedostal. Neboť tu sobotu 19. listopadu napadl první sníh a máma se bála. Na koncertě Honza Přeslička skoro při každé písni měnil akustickou kytaru za elektrickou a tak byl koncert velice pestrý.
V úterý 28. listopadu jsem měl opět takzvaný minikoncert u mě doma. Tentokrát ke mě přijel bývalý basista rockové kapely Imodium z Hořic z Podkrkonoší. Jmenoval se Honza a jako písničkář teprve začíná. Ten se zúčastnil projektu Minikoncertu, které probíhají v rámci Petrovy cihelny. Měl moc hezký hlas a mě se jeho písničky moc líbily. Přeji mu, ať se mu ve všem co bude dělat daří a to samé i jeho parťačce. Je to vždycky takový hezký pocit, když někdo přijede zahrát. A hlavně si můžete s tím interpretem povídat a je to úplně jiný pocit, vím, že už to v souvislosti s minikoncerty říkám poněkolikáté, ale je to prostě jedinečný projekt a řekl bych, že mi to pomohlo vyhrabat se z nepříliš dobré nálady, kterou jsem předtím měl. Díky, že vážili tak dlouhou cestu.
Listopad 2022